spolčiti, -ču, -číš dok. i ned. spojit, sloučit, sjednotit; spolčovat se, mít spolek s někým: kto spolčí s pyšným; (v čem) mít stejný podíl na čem: když jsú spolčily (matky a děti) v utrpení, mají spolčiti i v odplatě
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.