slovo n. slovo; rčení, výraz; výrok; řeč: slovo učiniti promluvit; slovo dokonati domluvit; krátká slova stručná řeč; v tato slova odpovědě takto, těmito slovy; vtělené slovo božie Syn boží, Bůh-Syn; bráti slova vybírat; v náhlém slově rychle; v jednom slově ihned; mně dobrého slova přejte slávu, dobrou pověst; dobré slovo jmieti mít dobrou pověst; zlé slovo hanba; z slova podle názoru; dáti koho v slovo ohyzdné vydat všanc pomluvám; heslo; věta; písmeno, hláska
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
slovo n. = písmeno; výrok; — v jednom slově = ihned; — dobré slovo jmieti = dobrou pověst míti; dáti sě na slovo = dostati se do lidských řečí
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.