přěstáti, -stoju, -stojí pf.; k státi (stoju)
1. setrvat na místě: Przeſtaly králi zemští JakBetl 143a (Ps 2,2 astiterunt: v. nastáti, -stoju) shromáždili se. – Sr. přistáti (-stoju)
2. kde jak dlouho pobýt, zůstat: král doby města, tuž v něm několik dní przieſta AlxH 283; aby u nie ob noc przyeſtal PasKlemA 69a (ostál ~MuzA; v. ob B 1) ║ ktož pro pravý lúpež psán bude…A když on šest neděl v nich przeſtogij PrávŠvábE 28a (v. přěbyti I/4) vydrží; žalobu, což by byla přes čas przeſtala Žilin 142a vornachtet ist tj. protahována