přědosti adv.; k dosti
1. čeho [hromadného ap.] předosti, mimořádně dost(i), nadmíru mnoho: milostné vóně przyedoſty našlo sě jest v naší zemi Vít 28a; v nie [zahradě] zelé prziedoſti OtcB 108b copiosus; kniežat máš pṙedoſti BawArn 763; dal jemu [Abrahámovi Bůh] ovec…a oslóv przedoſti BiblOl Gn 24,35 ♦ p. přědosti jmieti [o osobě] mít víc než dostatek všeho, být nadmíru bohatý: bude liť buoh toho přieti, že przyedoſti budeš mieti Vít 77a locuples; však js ty [králevic] najvětčie hospoda…a máš prziedoſti FlašRadaA 1385; chudi jsúc, mají prziedoſti, jsú bohati i bez zbožie t. 1806. – Sr. naddosti
2. ♦ p. přědosti jmieti na čem pokládat za víc než dostačující co, nadmíru se spokojit s čím: na tom by prziedoſti jměla, když by svých drochtóv plnějie naplnil [Ježíš] koš srdcě jejie HradMagd 47b (ve verši)