přědati, -dám, -dá pf. (ipf. přědávati, -aju, -á sub 1); k dáti
1. co [sumu] nad koho/co předat, dát o co více než kdo n. než kolik: poveličil jest obličeje moci jeho…, přiedaw nad Jázona liber střiebra tři sta BiblLit 2 Mach 4,24 (naloživ ~Ol, vzloživ ~Pad, slibuje dáti viec nežli ~Praž) superponens; vyňal jest [Samaritán] dva penieze i dal jest chlévníku a vece: Péči o něm měj, a což kolivěk pṙedaṡ, já…vrátím tobě t. L 10,35 (v. naložiti 3) supererogaveris; pohřiechu málo jich jest, jenž pṙedavagi HusPostH 155b ║ že by jemu, ten jistý šafrán platě, kopu předal [kupující] NaučBrn 18 tj. o kopu zaplatil více, než náleželo
2. jur. co [jmění], koho [poddané] komu předat, odevzdat do vlastnictví: jiné všecky lidi předali sme a sstúpili s platem i se vším právem…rytieři p. Hanušovi DluhRožmb 53 (1459); připověděla sě k otčizně své…, ješto bratr jejie Jošt předal panu Voščickému PrávOsvět 58 (1460); předal jest [pohnaný] věna paní Machně z Mohelna, mateři mej, dvě stě zl. z statku mého Půh 6,195 (1482), pod. ArchČ 10,458 (1492)
3. koho/co [božího] na co přejímat, brát k čemu: contestamur przedamye (m. -daymy n. -dayme) na svědečstvie [nebe a Boha, že chceme…] MamKapR 31a (Jdt 7,17: přizývámy BiblOl, přisvědčujem ~Pad) berme za svědka