píščělný adj.; k píščěl
1. [zvuk] vydávaný pišťalami: provodiece škříni hospodina zaslíbenie v srdečné radosti s zvukem trúbným i piſſtielnym BiblOl 1 Par 15,28 (trúbami ~Pad) tubis. – Sr. piščebný
2. [„prach“] střelný, určený pro ručnici (pro „píščěl“ 2): dva centéře a 5 liber olova a k tomu 90 liber prachu píšťalného DluhRožmb 224 (1457)
3. med. [o tkáni] píštělovitý, mající v sobě „píščěl“ (3): lékařstvie při…nežitech piſſtielnych LékSalM 384 in…fistulis; klaď [lék] na miesto piſſtielne nebo střielové LékRhaz 108 ║ střiel neb piſſtielny próduch LékSalM 301 píštěle
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
píščělný, piščebný adj.: zvuk, hlas píščělný, piščebný zvuk píšťaly
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.