1. interog. [v opozici k argumentu] proč, z jaké příčiny, z jakého důvodu; „proč tehdy“ ap. proč potom, proč v tom případě: on [Bůh] mě jest poslal. proczez mé řeči nechste poznati EvPraž 5b (J 8,43: proč ~Víd, protož ~Rajhr) quare; zdali ne jeden buoh stvořil vy jest? Proczez tehda tupí každý vás bratra svého BiblDrážď Mal 2,10 quare ergo; někto pak die: proczez jest diábel svatého Joba sbožie roztrhal? OtcB 185b cur; proczez by pak člověk menšieho nestrpěl, když větčie ve jmě boha chce trpěti ŠtítVyš 32a; protož potřěbie jest tomu žákovstvu [zachovat přikázání]…Proceż tehdy nynie kněžské lakomstvie má tak velmě panovati…? JakVikl 186b, pod. Čtver 8a numquid; já nemohu pamatovati; proczeż mám na kázaní choditi? RokPostB 205; poněvadž Valdenské snášíte…, i proċeż by tehdy i nám také nebylo shovieno AktaBratr 1,331a; káži li ještě obřezánie, i proċeż pak protivenstvie trpím? BiblPraž G 5,11 (což ještě ~Pad) quid adhuc. – Sr. pročiž

2. ve funkci konj. konkluz. pročež (kniž.), (a) proto, a tak: duch boží nad mě, proczzezz poniazal mne EvOl 215b (L 4,18: proněžto BiblDrážď, protož ~Lit) propter quod; mohu jmieti tisíc věrných pravého svědomie proti velmi málo kacieřóm…Procez dávný obyčej, od tak mnoho svatých potvrzený…, všem vespolek ukazuje JakVikl 188a ergo