protieti, -tnu, -tne pf.; k *tieti (sr. stsl. tęti)
co [část těla ap.] protít, sečnou ranou proseknout, seknutím podélně proděravit: sotně královi protye [útočník] kóžu AlxV 2118; pancieř prota [meč Achillovi] až do holého těla, ale v tělo jej nepotě TrojK 134a; včas bude kóže protiata a včas bude mozk naťat LékMuz 84b; pakli třevo jest protiato na dél LékSalM 536 incisa fuerint; ostrým mečem jeho srdce protiali PasKal F4b (prokláli ~MuzA) per cor transfixus ○ proťatý adj.: mázdru teřichovú nad ním [dílem sleziny] protitu (m. -tia-) zaší LékRhaz 138; kuože nad ranú té žíly protata LékSalM 500. – Sr. prosieci