prostrčiti, -ču, -čí pf.; k strčiti
1. co [špičatého] skrzě co [část těla] vražením prostrčit: káza [král] kopie naostřiti, skirzě pirsi [královny] proſtriczyty LegKatMenB 305; jako by meč skrze jeho srdce proſtrczen byl HynRozpr 155b
2. co [část těla] čím [špičatým] proklát, probodnout, prohnat: srdce [Ježíšovo] kopím proſtrczychu Vít 24a; levú rukú bok jeho [nepřítele] proſtrczi, až jeho třěva vyplynuchu ComestC 162b (sr. 2 Rg 20,10); jako by játry jeho byly mečem proſtrczeny AlexPovB 283a esset perforatum ║ vytrh meč svuoj a proſtrcżil jest jej [vraha] AlexPovT B5a (v. propšiti 2) percussit probodnutím smrtelně zranil. – Sr. probósti 2 a 3, prohnati 4, prokláti 1 a 2
3. co [hmotného] čím [špičatým] propíchnout, probodnout, tlakem proděravit: vezmi vřeteno a proſtrcz jím ten drn skrzě až do rúchy ŠtěpMuz 45; pověs jej [kořen omanu] na niti, proſtrczie jehlú, na povětří t. 53 ║ jestli že jeden padne [v souboji], aby to dřěvo proſtrczyly PrávSasA 151a (podstrčili ~D) understosze podstrčili, podsunuli pod něho