pronaložiti, -žu, -ží pf.; k naložiti 3
co [peníze ap.] na koho/co [nákladného] vynaložit na koho/co, utratit na zaplacení nákladů za koho/co: že jest vešken svój statek pronalożyla [slepá] na lékaře OtcC 152b (v. naložiti 3); k tomu povolení dává [král Petrovi], aby 200 kop grošů českých na hradu stavení pronaložil ArchČ 2,183 (1454); prostavěti a pronaložiti na opravu…téhož zámku až do dvú tisící zlatých t. 16,356 (1490), pod. t. 18,315 (1493). Též po r. 1500. – Sr. vydati