promrzěti, -žu, -zí pf.; k mrzěti
komu zprotivit se komu, zcela (úplně) omrzet koho: kterýž pánoma slúží dvěma, strach, abych nepromrzal oběma BawEzop 2207. Též po r. 1500. – Sr. omrzěti 1
K funkci předpony sr. prohnojiti sě
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
promrzěti, -mržu, -mrzíš dok. (komu) omrzet koho, omrzet se komu
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
promrzěti dok. = omrzeti
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.