proletěti, -lecu, -letí pf. (ipf. proletovati, -uju, -uje); k letěti
1. pf. co, kudy proletět, prolétnout čím n. skrz co: veliký štmel proleti ji [pavučinu] a proboří ji, a potom tudy proletie i malé mušky ŠtítŠach 302a; počechu…po všem háji ptáčkové proletowati HynStesk 78a
2. [o střele] co prostřelit co, proniknout v letu čím: nejedna ottad [z válečných věží] střěla šlechetný kóň proletyela AlxV 2278 ║ complectitur proletuge [řečí] VýklKruml 2a (HierPaul 7: v. obkľučovati 5; fig.) prostupuje a zahrnuje