1. ipf. [o hromadném] (kde) probleskovat, tu a tam (místy) se jevit světle, prokvétat (kniž.): řkúce:…, nenieť nižádného dobrého mezi nimi. A jižť prokwitagij taková slova ChelčPost 92a (fig.); okolo ščepu tak jasně tráva prokwita, že se svítí jako ode zlata AlchAnt 49b. – Sr. prokvietiti

2. pf. [o rostlině ap.] zazelenat se, vypučet, vyrašit, zvl. vypustit ratolístky: z nich [výhonků] prokwete pět ořěchóv DalC 5,40 (prokwite ~S, prokwiete ~Cr, pokvetú ~V, pokvětú ~L) gesprossen vyrazilo; prut Aaronóv, ješto byl z sebe větvi pustil, točíš prokwetl byl na svědečstvie ComestC 70a (sr. Nu 17,8), pod. BiblOl Nu 17,8 (vzplodila ~Pad) germinasse; prut Aaronóv, jenž byl prokwetl BiblOl Hb 9,4 (prokwietl bieše vel ratolesti vydal bieše VýklKruml, bíše zkvetla EvOl) fronduerat. – Sr. vypučěti sě, vzrósti

3. [o rostlině] rozkvést, rozvít se v květ(y): zdáše sě jim, by nic kráše…nesvítalo ani v květu prokwitalo než ta panna LegKat 222; kdež ta ruože proquyta, odtud mému srdci svítá Pís Třeboň, SA A 7,152b; kvietie prokwita, žížaly se plodie Hvězd 20a ║ že ste však někdy prokwetli domněnie jmieti za mě BiblOl Ph 4,10 (prokvitli ~Lit, zkvetli ~Praž; fig.) refloruistis dali vykvést svému zájmu o mne; tento svět prokwetl jest jako húba a kysělejší jest nežli ocet ŠtítSvátA 167a (kalk fig.) florens rozbujel se

4. [o chování] (čím) rozrůst se, rozvinout se (do čeho); [do neřádného] rozbujet se: poctivost [tj. šlechtická čest] pýchú prokwetla jest, ta vždy roste držéci se té dobroty ChelčSíť 154a; když skrze jeho [Husovo] kázání…mučedlnictvo slavně prokwitalo AktaBratr 1,327b