prodieti, -děju, -děje pf. (ipf. prodievati, -aju, -á); k dieti (děje)
med. co [nežit ap.] (čím) proděravit co, vytvořit otvor v čem, a to nějakým nástrojem n. účinkem nějaké náplasti („proděvadla“): k němu [lvu] přijda, vyněm jehlu, prodie rány, pusti se hnój BawEzop 1974; netřeba viec klásti [mast na „dnu“], ale potom nečeš ani prodieway LékFrantA 65b; jehlú tenkú…projmi neb prodiey mu tu bolest u prostředce LékSalM 236; když uzrá [otok], prodiey jej břitvú a vypusť talov t. 312 aperiat; nebudeť potřeba jich [„nádorkóv“] prodiewati t. 352; rozličné hlízy prodiewa [mast] a vytahuje všelikú nečistotu LékChir 71 a — s elipsou všeob. předmětu: rozdělán s pilinami dobřeť prodiewa nebo zprýšťuje [„prach“] LékRhaz 52 ║ pod ním [flastrem otok] zrá i prodiewa častokrát LékSalM 287 resolvit ipsum provaluje se, zralostí praská ○ prodievajúcí adj.: to [divoké maso v nose] pak knotem pomazaným mastí prodiewagiczy buď sňato LékRhaz 71; když zprostranie [otvor píštěle] mastí prodiewagiczy neb zprýštivú t. 80 ○ prodienie, proděnie n.: po prodini [nežitu] přilož tento flastr LékRhaz 102, pod. t. 90; o prodieni neb řezání LékSalM 335 ○ prodievanie n.: Prodiewanie hlíz takto pósobíme LékRhaz 100; u prodiewani takých věcí, buďto železem, neb jinú věcí LékSalM 289