proběhnúti, -nu, -ne pf. (ipf. probiehati, -aju, -á); sr. běžěti
1.[o člověku] co [prostor], skrzě co, po čem proběhnout co n. čím; pf. během proniknout čím: probieze (m. -biehze ?) vši vlast onu EvBeneš 99a (Mc 6,55: běžiece po…krajích ~Zimn, běhajíce BiblPraž, přeběhše ~Pad, přešedše ~Lit, chodichu EvPraž, jdúce ~Ol) percurrentes; skrzě lid probiehl [Razias] BiblOl 2 Mach 14,45 (během zástup jest probiehl ~Pad) pertransiit; široké a příliš prostranné pole jest [zemské právo], kto by chtěl rozuom svuoj po něm probiehati [nechat] VšehB 201b (fig.) ║ oba [Alžběta a Zachariáš] biešta probiehla své dni BiblDrážď L 1,7 (v. postúpiti 2) tj. dosáhli pokročilého věku; lustravi probiehl sem MamKapR 44a (Eccl 7,26: přěběhl sem všecko na svém rozumě BiblOl, obchodil sem…myslí ~Pad) promyslel, prozkoumal
2. pf. [o předmětu] čím, skrzě co [část těla] projít, proniknout čím: krvavnicí probiehſſi [střela], na tom miestě jej umrtvi TrojK 142b transiens; toto [vyprávění o Ježíšovi] i jiné všecko jako báseň skrze uši lehce probiehne ChelčPost 82b (fig.)
Sr. projíti