prchnúti | StčS | MSS | ŠimekSlov |

prchnúti, -nu, -ne pf. (ipf. prchati, -aju, -á); sr. pršěti

1. pf. [po nárazu] rozletět se, naráz se oddělit z celku: roztě [Alexander mečem] kola, až všě prchu AlxV 1167; prchnu [ovládaní kněží a mistři] jako olšoví klíni, když zeslábnú, malá rána přijde, ažť vypadnú ChelčSíť 47b

2. [o hromadném drobném] s/z čeho odletět, vykonat krátký rychlý pohyb s povrchu n. zvnitřku čeho; [o jiskrách] (za)sršet: mlatem německé helmy kováše, z nichž světlý oheň prchaſſe DalC 93,30 sprank; oči plameniej, z nichžto jiskry jako z uohnitého železa prchachu PasMuzA 459 emittentibus; udatněť na něho skočí, až mu slzě prchnw (-c- nadeps.) z očí RůžZahrA 199 vytrysknou; holil jim [ševcům mnich] trdlem brady, až s nich kukly prchaly PísBydž 39; dal [Bůh oheň] mi v líce, až mi jiskry prchly RokJanB 7a; že…jiskry z jeho [rozhněvaného Ježíše] obličeje prchaly RokPostB 408

3. [o listí, vlasech ap.] (s/ot čeho) o(d)padat s povrchu něčeho („ oprchnúti“ 1): ovoce dá [strom] v čas svój a list jeho neprchne JakBetl 92b (Ps 1,3 non defluet: nesprchne BiblPraž, neopadne ~Lit, nespadne ŽaltKlem, nesplyne ~Wittb); po uléčení té nemoci prchnu vlasové s hlavy LékSalM 263 cadunt; prchnu [„oblitiny“] jako otruby od miesta po drbání t. 405 decidunt; aby štěpie květ neprchal ŠtěpMuz 1

4. (odkud kam) (u)prchnout, utéci, útěkem se vzdálit: ne jeho [sv. Antonína] kázaním diábli sú prchali OtcB 207a cesserunt; bojíce se koruptvy prchnu, poletěchu k hoře vrchu BawEzop 2937; ano jej [Krista] všichni opustili, prchli od něho RokPostB 8; prchl jest [milenec] ke dveřóm HynRozpr 129a; uzřevše Filistýmští, že by umřel jich najsilnější, prchli pryč BiblPraž 1 Rg 17,51 (utekli sú ~Pad) fugerunt; s tiem [tj. obviněním obžalovaný] jest prchl od vola i utekl do pivnice NaučBrn 2 tj. nechal vola být; když sme na ně [na nepřátele] pohnuli, tehdy oni prchli ArchČ 3,386 (1477) dali se na útěk, pod. TeigeMíst 1,12 (1483)

5. [o protivníkovi] na koho, proti komu/ čemu (čím [ústy]) obořit se, zaútočit na koho, zvl. prchlivě; ipf. [slovy] osopovat se: on [Bůh] prchl proti lidu nepřátelskému BiblDrážď Sir 46,7 (v. obořiti sě 7) impetum fecit; na oděného [člověka had] prchne ComestC l0b (v. oděný 2) insilit; když si prchal proti mně Pror Is 37,29 fureres, pod. ŽídSpráv 25; ty prchnyzz na kněží boží BiblOl 1 Rg 22,18 (oboři sě ~Pad) irrue; on [Antikrist]…prcha hněvivě proti ní [potlačené víře] ChelčSíť 184a; byl [Kristius]…tichý, bez prchlivosti, na žádného pro svú křivdu neprchal RokJanB 17b; jenž [„závistníci“] proti mně usty vzteklými prchagi LetKřižA 216; více a více protiv říši prchal [Žižka] a protiv kostelóm SilvKron 54a desaevit ║ že nedbá [lid] mé spravedlivosti, již hněv mój bude prchati na ně RokLukA 394b tj. dopadat

6. („hněvem“ ap.) rozzuřit se, vybuchnout hněvem; ipf. zuřit, vztekat se: když Porfyr ty zámutky uzře, ež tak prcha z toho [tj. zjištěných příkoří] LegKat 3048; zdali chceš prchati až do shlazenie bratróv svých ComestC 154a (pýchati ~K; sr. 2 Rg 2,26) desaevire; jako vzteklý bude člověk, když prcha v hněvu ŠtítMuz 59a; ty přemáhá [hněv], ješto pro každú věc mstie se, prchagy ŠtítOpat 89a; hospodin křivdu trpě neprcha hněvem ŠtítSvátA 144a non irascitur; ten [prudší] prchne, a druhý také bude se hněvati HusSvatokup 168a; sevire, id est furere prchati vel rozlítil, rozlicovati VýklKruml 93a (Est 14, 11: jest sě počal zlobiti BiblOl, počal na nás lít býti ~Pad); tyto pověsti o Čechách se praviechu: Aj, meč prcha, oheň pálí PrávHorM 27a (personif.); nechal [Ježíš], když jej haněli, neprchal RokJanB 147b; jehož [krále], ačkoli sám svým obyčejem dosti prchaſſe,…více žena podněcovala SilvKron 31a tj. byl prchlivý prchajúcí adj.: prchagiczy ženy výmyslové SilvKron 74a furentis ║ proč sú prchali pohané a lidé myslili sú marnosti? ŽaltKlem 2,1 (sú sě vzrydaly ~Wittb, sú sě rydali BiblOl, jsú chronuli ~Drážď) fremuerunt se bouřili; v kterýchžto [zničených městech] netoliko lakomství, ale i také ukrutenství rytieřův prchaſſe SilvKron 62a grassata est tj. řádilo (pod. t. 42a debacchari)

7. ipf. bláznit, jednat pominutě: prcha opilá země franská nebo vlaská Čtver 63a furit; aby v hříchu tělo neprchalo TovHád 22a; blázne, co prchaſs, proč tě marná bolest trápí AlbnCtnostA l57b; dementare blázniti, prchati, omámiti SlovKlem 11b (wuten, rasen DiefGlos 172) ║ nač ona [„žádost“] blázní, mní, by jiní prchali Muz I F 23, 42a (Seneka, O mravech) bláznivě toužili po tomtéž. – Sr. pominúti sě 2

Též jm. osob. Prchal m. (in Pesscone dicto Prhal Erect 5,708, 1406)

Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.

 


prchnúti, -nu, -neš dok. oprchat, rozprášit se; stát se prchlivým, rozzlobit se
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.

 


prchnúti dok. = oprchati; býti prchliv, přenáhliti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.

 


logo ÚJČ Copyright © 2006–2023, oddělení vývoje jazyka, Ústav pro jazyk český AV ČR, v. v. i.
Vyhledávací program © 2006–2023, Boris Lehečka; Grafický návrh © 2006–2023, Irena Fuková

Vokabulář byl spuštěn před 17 lety, 6 měsíci a 3 dny; verze dat: 1.1.24
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Strategie AV21
Web je podpořen Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR, projektem č. LM2023062
(LINDAT/CLARIAH-CZ).