prasě, -ěte n.; sr. stsl. prasę
1. sele, mládě prasete: porcellus prasse, porcus vepř KlarBohO 189 (De bestiis); prassie suillus KlarGlosA 522 (De bestiis); kdež veliká svině učiní dieru, tudyž i malé polezú praſata ŠtítVávra 159b; jiedlo, sýr, hus, praſie HusVýklB 88a; do pytle štiku, kapra, pečeni, praſe berú [bosáci] KorMan 39a; nefrendis…est porculus aut porcula adhuc lactens…Praſe, sele VodňLact oola podsvinče, pod. Žilin 119b spanverkel; s jednú sviní a s čtvero praſaty ArchKol (1497); v. též nadievaný 1 — v přísloví: syté praſſye věchtem hrá PříslKonrH 200a suculus; když slíbie praſſe, vezmi hned pytel na se PříslFlaš 46a sus. – Sr. oses
2. prase, vepř: rozchovaje praſie a to dobře rozpasa na najvyššie i dá jemu v hlavu TkadlA 11a; pař jeho [psa lékař] jako praſe LékFrantA 65b; vybrati…po bílém penízi z ovcí, koz a prasat ListářPlz 2,377 (1497) — v přísloví: protož jest tuto přísloví: Déle li praſe krmíš, tluštčí bude TovačC 116 (o větším odškodnění za delší neoprávněnou držbu)
Též jm. osob. Prasě m. (Mixonis Prase TomekMíst 2,114, 1378), Prasata m. (Pavel Prasatů zeť ArchČ 17,443, po 1494), poses. Prasětin (Byethe, relicte Prassyetyne SvobodaExc 1404) a jm. míst. Prasětín m. (Profous 3,456, 1378), Prasětici pl. m. (Profous 3,456, 1425)