prapraděd, -a m., též propraděd; k děd, praděd
1. (čí) prapraděd, děd prarodiče, otec „praděda“ (1): jich [králů] dědóm, pradědóm i prapradyedom PulkB 187; neb jest měl [Sofoniáš]…praděda Amasam…, prapradieda Ezechiáše ProlBiblL 161a (1 k So: propradieda BiblPad) atavum; pater vero protawi dicitur abawus prapradied UK I F 22,188a (Příbuz. názvy); abawus propradied KapPraž K 8/2,80b (Příbuz. názvy); proavus propradied SlovKlem 75b (meines vatters alt vatter DiefGlos 460)
2. čí (dávný) předek („praděd“ 2): quod nostri prapradowé (m. -pradiedo-) disposuerunt PostGlosMuz 103b. – Sr. praprarodič