prótrž, -ě f.; k protrhnúti (sě)
1. koryto umožňující odtok vody, zvl. strouha: jestliže by Oldřich…tu pruotrž vodě té chtěl zahraditi ArchČ 7,659 (1457); aby s pilností protrz anebolito hráz tu…opravoval ListářPlz 2,46 (1459); aby voda pruotrž jmíti mohla k volnému toku ArchČ 16,446 (1492); pruotrz nová, strouha, kterú horníci znovu protrhli a překopali ArchKol (1500)
2. med. kýla: crepatura sive ruptura pruotrz vel kejla RostlPelp 13a; nekojila by ho [dítě], aby pláčem prutrź sobě vydávilo BechNeub 46b; mast dokonalá k protrzy LékChir 288a; přihází se dětem prutrz nebo klín nebo kýla v rozličných místech LékŽen 107b