požár, -a/-u m.; k žieřiti
1. žďáření, vypalování lesa: čtvrté [půhony] o pozar nebo o pařěz DubA 4b (v. pařěz 1); její lidé z Lažan pálíce požár i spálili jemu ves Půh 2,80 (1407; pleon.)
2. požár, ničivé hoření, zvl. lesa (v. Machek, Etym. slov.² 722): incendia pozar KlarGlosA 180 (De aereis), pod. SlovOstřS 84; pozarem a s větru les se…pálí BřezSnářM 94a igne; incendia pozor (m. -ar) SlovNom 70b; vlast…náramnými pálí pożáry Budyš 6a (v. náramný¹ 1); quando extinguerunt pozar ÚčtyKarlštP 131 (1429) ║ uredine požarem VýklKruml 202a (Agg 2,18 vento urente et aurugine: větrem žživým BiblOl, větrem žhúcím ~Lit) žárem, vedrem (sr. požárný)
3. spáleniště, požářiště, spálené místo po požáru: tu mi spálil [pohnaný]…a ještě na tom, dosti nebylo, ale vrátiv se zase na požár, tu mi dokonce pobral Půh 3,549 (1446); poddal jest [majitel vyhořelého domku] ten požár a to vohniště Vítovi ListářPlz 2,401 (1499) ║ přišla jsem na požár s nebožtíkem Václavem a na 10 let nebyl naříkán o žádný plátež NaučBrn 285 tj. vyhořelý statek
Sr. též jm. osob. Požárský m. (ArchČ 15,182, 1433) k jm. míst. Požár, Požáry (16. stol.)