počestné, -ého n.; k počestný
1. (koho/čeho) čest, sláva; v účelové vazbě počest: České země ku pokoji i ku poczeſtnemu DubB 324a; pane a králi muoj milostivý,…k tvé cti a k tvému i všie země České poczeſtnemu i k obecnému dobrému psal sem pamět svú t. 327a; to [ujednání sňatku] jest bohdá mé počestné a dobré ArchČ 14,3 (1412); že jest nemálo pracoval [Diviš] o naše počestné a dobré t. 4, 175 (1436); pro dobré a počestné téhož královstvie ustanoviti t. 441 (1470). – Sr. počestnějšie, počstivý 4
2. čestný dar („počsta“ 3): Poczeſtne slóve to, ješto lidé z milosti, ctiec svú hospodu, když přijede, neb na hody některé, přinosie dary ŠtítKlem 88a, pod. ŠtítMuz 43a. – Sr. počest 2
Sr. počest