1. pf. koho/co [živého] způsobit těžkou hmotnou n. tělesnou újmu komu/čemu, zvl. zahubit koho: radějí uzřu smrt všeho rodu svého, nepotupy ani zab̕ú jazyka svého DalC 63,60 virdurbe; obyčěj židovský pro ztravu umrlcovu mnohé velmi potupy ComestC 285a depauperavit zničil (majetkově); ať…jede [tj. na pomoc]…s velikým zástupem, abych tudy nebyl na životě potupen TristB 148b; bych toho hada obživil…, jehož sú potupywſſe…přěmohli ŠtítBarlB 100 necaverunt ║ zruši je [město Titus]…By Jerusalem potupen LegJakK 219 vyvrácen; potupyl si [hříšník] tvé bližnie některým zamúcením Poenit 114b damnificasti poškodil jsi

2. co [abstr.] (čím) porušit, zbavit účinnosti, zvl. znehodnotit; ipf. [rozum] otupovat: učiním tobě [tj. městu Sodomě], jako si potupilo přísahu [Bohu] BiblDrážď Ez 16,59 (si pohrzěla ~Pad) despexisti jsi zrušilo; rozličnost [pokrmů] smiesí a potupuge smysl ComestC 222a; skrzě zlé hovořenie dobré mravy jiných potupuge [„zákonník“] OrlojK 480; poněvadž oni [povrchně věřící] potupugij na sobě všecky milosti [boží]…, co jim ta víra umrlá, ústní prospěje? ChelčPost 153a maří, pod. t. 91b; zámutek neskrovný duši zavodí, rozum potupuge i tělo kazí RokJanK 282b ║ našeho obradovánie den jich [sektářů] postem a truchlostí jest potupen JakVečV 84b pokažen

3. koho [nepřítele] (čím) ap. vyřídit, porazit, přemoci; fig. pf. co [hříchy, muka ap.] překonat co, zvítězit nad čím: musil [Kristus]…svým svatým trpěním…diábla u pekle potupiti HradMar 58b; svú modlitvú vešken sbor potupoval [světec] diábelský OtcB 193b prosternebat; skrzě to [boží výrok] potupeny sú…kacieři, ješto pravie, by… ComestC 6a (fig.) confutantur; hospodine, předejdi jej a potup jeho [nepřitele] BiblOl Ps 16,13 (v. podpietiti 2) supplanta — fig.: v němž [Ježíši] bych…všě hřiechy potupyla [„Světoplozě“] VítAlan 2b; na němžto [místě] s svú drahú smrtí naši věčnú smrt potupyl UmučRoud 1053; s jehožto pomocí všě tvé muky potupi PasMuzA 143 despicio; když potupy a podtlačí [mysl] vše, což tělesenstvie vidí AlbRájA 86a; kteří [následovníci Krista] potupily sú za tě lánie i ukrutenstvie lidí HymnUKA 115a calcarunt ║ když protivenstvie trpí [církev], tehdy ktve, když bývá potupena, tehdy prospievá AktaBratr 1,143b je utlačována

4. koho/co (čím, v čem) (po)tupit, pokořit, zhanobit, uvrhnout do hanby; relig. co [posvátného] znesvětit, zneuctít: potupena jest [země] v činech jich [tj. v obětech modlám] ŽaltKlem 105,39 (v. poskvrniti 5) contaminata est; krásě cizie ženě mnozí diviece sě potupeny jsú BiblDrážď Sir 9,11 (zlí učiněni jsú ~Pad, potupeni učiněni sú vel pohaněni sú VýklKruml) reprobi facti sunt; mé pokolenie potupyty vždy myslíš PulkB 199 degenerem facere; nemilostivý, když do hlubokosti hřiechóv přijde, potupuge BiblLit Pr 18,3 (pohrzie ~Pad) contemnit šíří potupu; ponižěvati sě budeš, ale nebudeš sebe potupowati SenCtnost 293b non proicies; když jest byl…ohavnú smrtí potupen [Kristus] HusSvátA 544a; nad jiné se výšiti a jiné potupowati RokJanK 36b; v kacieřstva budú vás obláčiti a potupie jméno vaše [tj. božího lidu] RokLukA 122a — relig.: přisáhajíce neprávě na modle, potupywſſe pravdu [boží] BiblOl Sap 14,30 (potupugic ~Pad, tupiece ~Lit) contemnentes; že sú jej [„kostel“] tak potupowaly, hrozné muky trpěti budú ŠtítKlem 111b; jehožto [Boha] přítomnost potupuge [falešný svědek] PrávHorS 171a; tu [oběť Kristovu] jest potupil…hřiechem ChelčOl 146a; kterýžto obyčej [církevní při přijímání] jako svatokrádežný potupně potupiti HilPřijA 40 (pleon.). – Sr. hyzditi, uhaniti

5. koho/co (jak, čím [haněním]) pohanět, potupit slovy, zostudit; ipf. tupit, ostouzet: pohaněni a potupeny buďte ŽaltKlem 39,15 (v. nepočstiti); kterak jest veleben pán Kristus před Neronem a potupen Šimon čarodějník ot apoštolóv VeronS 121a; jiné pod sě podtlačijíc, jě hanebně potupugy [„chlubní“] JeronM 10b contemnendo deprimunt; zbúřichu sě židé a pohané na apoštoly, tak že je potupowachu ComestK 261a contumeliis afficerent; slušie sprostně jeho [nepolepšitelného] slovutnost potupyty LyraMat 118b; pakli již potupiſs vodu, budeš mieti druhú škodu Svár 49 znevážíš; nepotupuy člověka žádného svým utrháním TkadlA 34b (sr. Sir 11,7 ne vituperes: nelaj BiblDrážď, nehaněj ~Pad); jíž [lásky] hanění nepotupugij, neb se nepopouzí HusProv C2a; kterak jsú jimi [hříchy] boha potupowali ChelčPost 126b uráželi; aby nehleděl k tomu, že tě chválé a že tě hyzdie, potupugi RokJanB 15b; aniť ho [kazatele]…potupie t. 69b (v. osmrkati); tak vypsali jedni proti druhým, aby se potupili a před lidem jedni druhé ohyzdili AktaBratr 1,161a (recipr.) ║ ižádný, ktož ufá v hospodina, potupen jest BiblOl Sir 2,11 (v. pohaniti 4) confusus est zklamán; súd pravý suďte…a chudého neroďte potupowati BiblLit Zch 7,10 (skřivditi ~Drážď, křivdy učiniti ~Ol, bezprávie činiti ~Pad) calumniari chudému křivdit (svou řečí)

6. pf. co zprotivit si, zošklivit si: všucku krḿu potupila jest dušě jich, i přiblížili sú sě k vratóm smrti ŽaltKlem 106,18 (vzmirzala jest ~Wittb, v. omrzěti 2) abominata est; vzhrdáte li právy mými i súdy [tj. boží řády] potupite BiblOl Lv 26,15 contempseritis; zemské všecky věci potupil jakžto bláto Frant 6a despiceret; v. též omrzěti 1

7. koho/co ap. (čím) pohrdnout, opovrhnout kým/čím: (A) též kým projevit pohrdání vůči komu/čemu; (B) též s inf. přezíravě pominout koho/co, nevěnovat pozornost komu/čemu; ipf. nedbat na koho/co („pohrdati“ 4): — A: uslyšal jest chudé bóh a svázané své nepoſtupil (m. -potu-) ŽaltWittb 68,34 (v. pohrdati 4) non despexit; jižto do své dobroty ufáchu a jiné potupowachu KristA 68a (L 18,9 aspernabantur: pýcháchu EvSeit, vzhrzíchu ~Ol, pohrzováchu ~Beneš, hrdáchu BiblDrážď, pohrdáchu ~Lit, hrziechu ~Pad); slovo hospodinovo potupil [hříšník] BiblOl Nu 15,31 (pohrdal ~Pad) contempsit; kterak jest múdrost chudého potupena t. Eccl 9,16 (pohrzěna ~Lit, opovržena ~Praž); nižádnú lehkostí nemá potupowati moci z nenávisti, maje za to, že by nepotřebna anebo škodna byla ChelčSíť 97b; v svuoj nálezek doufánie mají,…pravdě božie nechtie býti poddáni a ještě nad to jinými potupugi KorTrak q2a; nepotupug ho [bližního] u veselí jeho BiblPraž Sir 31,41 (nehrdaj ~Ol) — B: uslyš, bože, modlitvu mú i nepotupuy prosby mé ŽaltWittb 54,2 (v. pohrzěti 3) nepřehlížej; proč, hospodine,…potupugeſſ [mne] u potřěbenství, v smutce? BiblDrážď Ps 10/1,1 (nevzezříš ~Pad, pohrdáš ~Praž, hrzieš ŽaltKlem) despicis nedbáš, nevšímáš si; jehožto [Spasitele] sú židie, blíž odtad bydléc, potupiwſſe netbali PasMuzA 83; abychom smrt i muky potupili, my křěstěné OtcB 191b; to [rozkaz] on potupyw slyšěti, i nerodil sě uhnúti na stranu BiblOl 2 Rg 2,23 (pohrzěl ~Pad, netbal ~Praž) contempsit, pod. t. 3 Rg 20,43; aniž proto jich, totiž žádostí, potupuy, žeť sě tajie SenCtnost 296a; jestliže by který pán, božský potupuge súd,…rukú brannú do země druhého pána běžel MajCarA 45 (potupie…ustavenie ~B) nedbaje na ustanovení; nemáš jie [„metly boží“] lehce vážiti ani potupowati PříbrZamP 144a; aby královský v té straně smysl potupil PrávHorS 117a; člověk…potupuge je, ty svátosti, a netbá jich RokJanB 101b

8. co/koho, čím, s inf. ap. zavrhnout („otsúditi“ 4); s inf., co [abstr.] odmítnout; jur. odmítnout jako neoprávněné(ho): nad nepřátely mé potuplo (m. -pilo) jest oko mé ŽaltWittb 53,9 (vzhrdělo ~Klem, pohrzelo BiblPraž, mrzelo ŽaltPod, sezřělo ~Kap, netbalo jest BiblPad) despexit od nepřátel se s pohrdáním odvrátilo; kámen, jenžto sú potupili stavějúce ŽaltKlem 117,22 (v. otvrci 4; v obr.) reprobaverunt; Bořivoj tak stav svój směni, svět potupyw, v svatost sě proměni DalC 23,26 (opustiv ~Cr) virsmehit světa se odřekl, pod. ApolBaw 216a; potupi a treskta [Bůh] blud něterých řkúcích ComestC 117a suggillavit vyvrátil; Mojžieš jest potupen věčně pro vody protivnosti [tj. pro zpronevěru Izraelců] t. 117a damnatum; proč…rána má zúfalá potupyla jest léčena býti? Pror Jr 15,18 (pohrdala BiblPad) renuit; žádný člověk…nepotupi od mých najmenších přijieti pokrščenie MatHom 40 nullus…contemnat, pod. ipf. KorTrak f8a; tresktánie božieho nezamietaj a nepotupug HusSvátA 563b; skrytě potupugeſs čtvero šibalstvo v cierkvi svaté JakVikl 197b accusas; kteříž zbožím potupugij JakZjev 39b; kterúžto [„věc“] řečníci…potupugij…pro hanbu osvědčovati PrávHorS 169b; takovú věc [tj. způsob přijímání svátosti oltářní] jako marnú potupuge [Viklef] ChelčBisk 72a; my [kališníci] svátosti…přijímáme, oni [nepřátelé] potupují ArchČ 20,561 (1469) ║ ta [pravda] nemá Potupowana býti, nebo potupicze pravdu budú tvrditi tiem potupením faleš a lež RokPřij 324a popírána — jur.: my konšelé…ortelem a vý nosem dali smy tomu Zbyňkovi za získáno, druhú stranu v tom věně potupivše ArchČ 4,345 (1403) zbavivše nároku na to; pře jeho [nevděčníka] buď potupena Budyš 43a; jejich hanění potupena budú ArchČ 10,268 (1456) zamítnuta; kteříž [„listové“] by byli neslušni a falešni, ti aby byli potupeni a kaženi t. 7,532 (1480) prohlášeny za neplatné — relig.: neostávaj mě ani potupuy mě, bože ŽaltWittb 26,9 (pohrzěj ~Klem, vzhrzěj ~Kap, hrdaj BiblLit), pod. pf. t. 88,39; srdce skrúšené a pokorné, bože, nepotupyſſ ŽaltPod 50,19 (v. pohrzěti 3); z slóv svých ospravedlněn budeš a z slóv tvých potupen budeš HusSvátA 555b; hec simoniace heresis esse detestata est (potupyl jest gl.) sancta synodus et anathematisavit HusBlud KapPraž D 50,81b ║ detestare potup [proroku, Izrael] MamKapR 19b (Nu 23,7: v. potrýzniti) proklej. – Sr. opovrci 3, otmietati 2

9. relig. koho („do pekla“) zatratit, zbavit možnosti posmrtné spásy: kto…křest vezme, zdráv bude, ale kto nevěří, potupen bude EvSeit 144a (Mc 16,16: ztracen ~Zimn, zatracen BiblPraž, odsúzen ~Drážď) condemnabitur; otec nebeský, kterýž potupil lidské pokolenie pro hřiech a žaláři pekelnému odsúdil GestaB 118a damnavit; jimiž [listy] by mělo všechno lidské pokolenie potupeno býti a klato Astar 141a; jenž [soudce-Kristus] nás odsúdí a…nás potupi HusVýklB 49a; čiň, co máš činiti, aby všetečně nesúdil, lehce nepotupowal do pekla RokLukA 128a; syn boha živého…, jemuž ty počet dáti máš, ten tě potupi na věky PasKal N4a percutiet; ač i sám to na čas hyzdíš [Rokycano] a s lidem do pekla potupjſs AktaBratr 1,222a (fig.)

10. [o vlivném činiteli] koho/co za/jako koho/co [zlého] ap. prohlásit za koho/co, odsoudit jako koho/co: od biskupóv dvakrát za kacieře potupen [Jan Zlatoústý] HusVýklB 38a; tento zbor tvuoj [tj. boží] skutek a zákon…potupugi za blud MladHusJ 43b damnat; nečistotě potupen bude [malomocný] BiblPad Lv 13,8 (v. otsúditi 7); pravú dobrotu jako blud potupugi na mnohých ChelčPost 160a; pána Krista potupili [kněží] za zlosyna AktaBratr 1,7a; od toho koncilium jakožto kacíř potupen a s papežství…složen [papež] BřezKron 335 condemnatus

11. koho odsoudit, prohlásit vinným: (A) označit za viníka, obvinit; (B) [o soudci] (v čem, pro co [vinu]) vynést odsuzující rozsudek nad kým (za co): — A: kde sú, ješto na tě [cizoložnici] žalováchu? Žádný tě nepotupyl? EvVíd 11a (J 8,10: neodsúdil ~Praž); zaklínám tě…, aby mne nepotupila před božím obličejem, žeť… OtcC 209a; ač bych sě chtěl zpraviti, usta má mě potupie BiblOl Job 9,20 condemnabit tj. prozradí mou vinu; každý, jenž súdíš jiného, samého se potupugeṡ BiblLit R 2,1; aniž má k jednomu svědectví kto potupen býti a odsúzen RokJanB 68a; aby podlé vuole své sami se potupowali aneb vinili AktaBratr 1,208b ║ nepotupuy mne [Davida] ani…treskci mě ŽaltKlem 37,2 (ne…laj ~Wittb, ne…treskci ~Kap, ne…káraj BiblLit) ne…arguas nekárej (pod. t. Ps 6,2) — B: když bude súzen [nepřítel], aby vyšel potupen ŽaltWittb 108,7 (v. otsúditi 6) condemnatus; tomu [spravedlivému] pravdy svítězenie dadie a nepravého v jeho nepravosti potupie [soudcové] BiblOl Dt 25,1 (potupie nemilostivostí ~Pad, odsoudie na smrt ~Praž); krev nevinného potupie [nepřátelé] t. Ps 93,21 (potupowachu ~Pad, v. otsúditi 6); abychom nebyli potopeni (m. -tu-) těžkým zákonem pro omeškánie SekvUKA 11a ne damnemur — jur.: tu jeho [obžalovaného] ciesař potupy a na púšť vyhna ComestC 286b damnatus; pravdu zvěděvši, jednomu pravdu učinila [Libuše], vinného pravým súdem potupywſſy PulkB 5 condemnando; súdě súdy nespravedlné, nevinné potupuge a propúštěje vinné BiblLit Dn 13,53 (utískaje ~Pad, odsuzuje EvOl, tupě Pror) opprimens; Šatana i zběř pekelnú v…vlastních této pře nákladiech potupugem BelB 59b; Hus, ani jsa v kacířství postižen, ani potupen…, jat jest AktaKost 18a, pod. ArchČ 3,298 (1415); aniž koho strpíme bez práva řádu potupiti PrávHorS 148a; tomu [jsoucímu v právu rychtář] má právě učiniti a má druhého, jenž je křiv, potupiti PrávŠvábA 110a verdamnon ║ ten, jenž nyní skrze vyšší poddaných hřiechy treskce, tehdy [při posledním soudu] vyšších sám hříchy potupij HusSvatokup 117b odsoudí, tj. potrestá

12. koho na co, k čemu [trestu] ap. odsoudit koho k čemu, určit jako trest komu co: mrzkú smrtí jeho [spravedlivého] potupymy BiblDrážď Sap 2,20 condemnemus; tohoť [nepovolného církev] hrdla zbavuje, na zatracenie odsuzuje a potupuge AktaBratr 1,158a, pod. pf. WaldhPost 106a (elipsa předm.) — jur.: syn člověčí zrazen bude kniežatóm popovým…a potupye jej na smrt EvRajhr 110b (Mt 20,18: odsúdí ~Víd); potupichu ji [Zuzanu] k smrti ComestC 235b; aby je za kacieřě jímali, otsuzovali a na smrt potupowali JakKost 170a