|
|
|
potomek, -mka m.; k ten, potom, potomní adj. 1. jen v pl. (čí) potomek („posledek“, -dka 3): života jeho pravda k potomkom našim majíc poslána býti Frant 3a; nastávajícím budúcím potomkóm vopatřenie v spravedlnosti ArchČ 29,1 (orig. 1388); toto píši za věrnú kroniku, aby naši potomci…věděli HusPostH 29a; to záduší k své duši spasení nadali i svých předkuov i potomkuow ŽídSpráv 108; dámť potomkom tvým všecky krajiny tyto BiblPraž Gn 26,4 (v. posledek, -dka 3) posteris; jeho [bratrovy] lásky dědicóm i potomkóm ArchČ 15,263 (1479) 2. (čí) [v úřadu] nástupce; [ve vládě] následník („náměstek“ 1): potomek nebo náměstek Petra apoštola…v úřadu AktaKost 30a successor; aby mi [králi] neškodil i potomkom mým BiblPraž Gn 21,23 (v. náměstek 3) posteris; my, potomczy a budúcí naši, abychom při tomto…svolení zuostali ZřízVlad p8a; králi…a potomkóm králóm uherským ArchČ 4,481 (1478); aby Jankovský i jeho potomci…faráři toho kostela do Znojma i budúcím potomkóm jeho na každý rok dva zlatá vydávali Půh 7,162 (1498); od budúcieho krále, potomka našeho ArchČ 18,167 (1499). – Sr. posledek (-dka) 2 3. čí dědic, nástupce v držbě majetku („náměstek“ 2): nic sobě pan Jan, erbóm svým, stupníkóm ani potomkom práva…na tom zboží zachovávaje PrávOpav 2,13 (1431), pod. ArchČ 9,384 (1453); list, kterýž…jako potomku jeho [předka] a mně, jako erbu jeho svědčí Půh 6,126 (1481); erbové neb potomci jeho PrávOpav 2,121 (1490); budúcí potomek pánuov Meziříckých Půh 5,484 (1493) Sr. náměstek, potomník Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
potomek, -mka/-mku m.; k ten, potom, potomní adj. 1. jen v pl. koho/čeho zadní strana, zadní část (za lat. posteriora); [osoby] záda: zbil jet nepřátely své u potomki ŽaltKlem 77,66 (v. posledek, -dka 1) in posteriora v týl; ona uzřě potomki božie a vecě: Viděla sem zadek vidícieho mě ComestC 25b; z prostřědka jeho zastřeš potomki chráma t. 73b (Ex 26,12: zadní stranu BiblOl); kdyžť přejdu, zdvihnuť ruku svú. I uzříš potomki mé t. 80a (Ex 33,23: týl BiblOl, zadky ~Pad, chřbet ~Praž); že je viděl [Mojžíš] potomki člověčie a v týle někaké vázanie t. 80b ♦ ku potomku, za potomek na potom, na později, do budoucna: ponechaje nynie toho ku potomku, dotknu o tom městě JakZjev 392b; muožť mi to [znalost lidí] ku potomku za dobré ostati NaučRod 140; panu Ovsíkovi 50 gr. za potomek [je dlužen] ListářPlz 2,277 (1490). Sr. ku potom (potom 9) 2. čeho [rodu] zbytek, poslední článek: potomka čeledi mé nemám zahladiti BiblPad Ru 4,6 (v. ostatek 6) posteritatem; Iheroboam, 3 Reg. 15, s potomky svého rodu brzo zahynuli KorMan 150b 3. jen v sg. (čí) potomstvo, další pokolení: aby přenesl [království] pán buoh na jiný rod spravedlivější, nedá potomku ŽídSpráv 73; uče [Adam] svój všechen potomek t. 144; zdrávať bude [má duše] i v potomku mým t. 208 ║ aby jich [českých knížat] rod vždy potomek měl na stolici královskú ŽídSpráv 40 následníky, nástupce Sr. posledek (-dka/-dku), ostatek Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
potomek, -mka, -mku m. zadní část, pozdější část; zadek, záda; hřbet; ku potomku napotom, na později; živ. nástupce, následník, pokračovatel Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|