1. koho (i gen.), co [provinilého] (čím) ztlouci, zbít, zahrnout ranami; bibl. [o Bohu ap.] postihnout trestem, zvl. smrtí (zahubit): kohož majú ně v čem lépe, toho silnější potepe LegJidD 1b 11; pakli jeho [dítěte] potepeſſ metlú BiblDrážď Pr 23,13 (ztepeš li ~Lit, budeš li…mrskati ~Praž) percusseris; trucidabunt, id est iugulabunt…potepu VýklKruml 177a (Ez 16,40: budú tě [tj. Jeruzalém] mučiti mečěmi svými BiblOl, prodružie ~Lit, zmordují ~Pad) — bibl.: potepu [Bůh] bydlitele města tohoto Pror Jr 21,6 (ztepu BiblPad); [ne] percuciam potepu [Bůh zemi] VýklKruml 204a (Mal 4,6: abych…nepobil BiblDrážď); viece nepotepu všeho, což živo jest BiblPraž Gn 8,21 (neporazím ~Ol, nebudu…bíti ~Pad) ║ potepu všěckny bydlitele jejie [země] BiblDrážď Ez 32,15 (ztepu ~Praž) pobiji (pod. VýklKruml 180a Ez 26,11 caedet)

2. koho/co [nepřátelského] porazit, potřít, bojem přemoci (a pobít koho n. zpustošit co): ač jich…kde sto potepu [obránci města] AlxV 2132; až jě [Němce] Čechové potepiechu DalC 51,10 (pobiechu ~V, pobichu ~L) obirwundin; pakli potepete všecko vojsko chaldeové BiblDrážď Jr 37,9 (byšte…pobili ~Pad) percusseritis; kdež silný potepe mdlého BawEzop 1205; potepe [li] mě [Goliáše soupeř] BiblOl 1 Rg 17,9 (přemuože ~Praž); Potepeſs syrskú zemi…, až ji i zahladíš t. Rg 13,17 (vybojuješ ~Praž), pod. t. 4 Rg 3,19; jakož i anděl pobil vojska Asyrských, takéž i tito [tj. andělé] potepau, zlost lidskou zkaziece JakZjev 132b; concidam potepu [tj. nepřátele] Mam Muz XIV E 14,485; tak potepa je [nepřátele sv. Pavel] ChelčSíť 147a přemoha; dobře na třidceti tisicóv jich [nepřátel v boji] potepe BřezSvět 95b

3. co [dům] (čím) rozbít, rozbořit: potepu [Bůh] duom zimni s domem s letním BiblDrážď Am 3,15 (ztepu ~Pad) percutiam; potepu duom věcší zbořením t. Am 6,12 (bude bíti ~Pad); potepeť hospodin duom izrahelský jako trest BiblOl 3 Rg 14,15 (bude…klátiti ~Praž)