porúhati, -aju, -á ipf.; k porúhati sě
1. koho/co znevažovat, tupit, zvl. posměchem: druzí naň [Ježíše] blátem kydajíc poruhachu ModlLeg 2a; skrze něžto [hříchy]: cěsta pravdy bude poruhana BiblPad 2 P 2,2 (posmievána ~Ol, rúhaní bude poddána ~Praž); blasphemare schenden, smeen, uneren oder lestern Poruhaty, potupiti, nečstiti, hanbiti SlovCath 467a; bobinare poruhati aut haněti aut láti SlovKlem 8a; calumpniari poruhati, posmievati t. 8b
2. relig. koho/co [božského] rouhat se komu/čemu: jméno božie skrze vás bývá poruhano mezi pohany BiblLit R 2,24 (pohaněno ~Pad, rúhaní jest poddáno ~Praž); kteréžto dal sem Satanovi, aby sě naučili neporuhati BiblKoř 1 T 1,20 (nerúhati ~Ol, nepotvořovati ~Drážď); blasphemare posmievati, poruhati SlovKlem 8a (lestern DiefGlos 76)
Přímý předmět není dobře doložen