popokojiti sě, -ju, -jí pf.; k pokojiti
jak [krátce, málo] na nějakou omezenou dobu n. trochu dojít pokoje (upokojit se): země Juda upokojila sě na málo dní. A poněvadž země Juda jedva na málo dní móž popokogiti (první -o- nadeps.) sě ŠtítMuz 70b (se…upokojiti ~Opat); něco sě svět popokogi, když mezi zlými nesvornost bude t. 139a ○ p-enie popokojenie n.: dáti…některaké popokojenie a poklizenie [v zemi] ArchČ 3,257 (1426)
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
popokojiti sě, -ju, -jíš sě dok. trochu se upokojit, uklidnit
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.