1. [o ději s několika subjekty, objekty, místy průběhu ap.] najednou, současně, v jednom a témž čase, zároveň, (po)spolu: jížto pogednu otpočíváchu EvZimn 19b (L 7,49: spolu ~Ol) simul; běžiešta dva [učedníci] pogednu t. 25a (J 20,4: spolu ~Víd), pod. OtcB 59b pariter; pogednu vzplodiv sě trnie, zadusi je [sémě] EvBeneš 98a (L 8,7: spolu ~Seit); jenž pogednu se mnú dobré přijímáše krmě BiblOl Ps 54,15 (spolu ŽaltKlem); čtyři listy pogednu rozkazoval [Caesar] GuallCtnostK 181; dávati židuom manny tak mnoho pogednu ŠtítVyš 93a; jedniem pramenem pogednv dáti sladkú vodu i hořkú ŠtítSvátA 101a; hory spolkem i pogednu, a druhdy pak jedna po druhé bývají propuojčovány PrávHorM 22b semel; býti pogednu na mnoha oltářích RokJanB 88a (v. oltář 2); když naň oboje přijde pogednú, i soud, i nesnáz TovHád 37b; tyto dva zámky…pojednú obehnali sme ArchČ 6,49 (1472)

2. [o ději týkajícím se souboru objektů/subjektů n. celého objektu/subjektu] najednou, naráz, jedním rázem, jedním záběrem: sto [bojovníků] s ním podgednu (m. poged-) odtepu AlxH 312, pod. JakZjev 327a; právě všickni tak po gednu vzdvihu hlasy LegRytU 214; vše pogednu propověděti Kruml 160; každé z nich [zvířat] usta převeliká mějieše, že pogednu jeden pohltieše BruncBaw 8b; blížnec slóve ten, který sě sám druhý neb sám třětí urodí pogednv́ od jedné matky HusPostH 77a při jednom porodu, pod. LékŽen 21b; žejtlík vína pogednv́ vypiti JakVikl 209b; aby po menší nesplacovali, než najprv a pojednú pět kop najméně ArchČ 4,374 (1419); nemní, aby všecky duše byly pogednu stvořeny RokJanB 6b; všecko v nás pogednu padne t. 56a; pán hned celý a pravý člověk pogednú [se počíná] RokLukA 19a; aby pojednú mohl z nich [z úroků Mikuláš] bráti ArchČ 37,618 (1465) ║ což jest spolu učiněno, spolu pogednu nemuož řečeno býti ComestC 4b jedním výrazem

3. [o ději jednorázovém, zvl. v opozici s výrazem delšího průběhu děje] najednou, naráz, v jediné chvíli, bez prodlévání n. přerušování, zvl. hned: kto pogednv krve neprolé, však ji vytahuje ponenáhlu ŠtítSvátA 29a; buoh jinudy jim vydře pogednu, co oni nachovají zle po mnohé časy HusKuch B7a; do Ninive předeslal [Bůh] Jonáše, aby pokánie činili, nechtěje pogednú zatratiti JakZjev 43b; pogednauṫ přijde pomsta t. 178b náhle; nemóž li se to [vyčištění rány] státi po gednu a spolkem, ale děj se po málu LékRhaz 71; aby se tam železo u kováře pogednu mohlo rozpáliti, když je v uoheň vloží RokPostK 414b

4. [o ději jedinečném] jednou: (A) [v opozici s adv. násobným] jedenkrát; (B) [v opozici s „podruhé“ ap.] napoprvé: — A: umřěla bych ráda za tě, ne poyednu, ale stokrát HradMar 56a; aby [lesy] pojednú neb po dvakrát nebo třikrát smýtěny byly ArchČ 16,264 (1483) — B: já protknu jej kopím k zemi pogednu a podruhé potřěbie nebude BiblOl 1 Rg 26,8 semel; s lánu platí po jednú šest a padesát gr. a druhé tolikéž ListářRožmb 1,187 (1435), pod. t. 2,34 (1439); někteří pogednu nepuojdú, ale po druhém neb po třetím zvaní puojdú li ChelčPost 176b