pohyzditi, -ždžu/-žďu, -zdí pf. (ipf. pohyždžovati, pohyžďovati, -uju, -uje); k hyzditi
1. pf. co, čemu [hodnotnému] znectít co („ohyzditi“ 3): pohyzdyty chtě rodu mému [nerovným sňatkem] PulkB 200 degenerare; nemohouce mistři té víry…písmem zkaziti, i jinudy hledí ji pohyzditi AktaBratr 2,117a ║ pláč…byl jest pohizdil [dům] GlosSed 91a confuderat znepříjemnil
2. (koho/čeho komu) (po)hanět (koho/ co), vyslovit se hanlivě (o někom/něčem); koho očernit: sám bude chváliti, ne aby chválil, ale chtě podobně pohyzditi [druhého] Štít UK XVII C 16,192a; i věcí dobrých pohyzduge [závistník] na těch, jimž nenie přichýlen PříbrZamP 164a; ano se jemu neslíbí, aneboť mu toho někto pohyzdi ChelčOl 308a zoškliví ○ p-žďenie pohyžďenie n.: dampnacio tupenie, vituperacio pohizdyenie KlarGlosA 1478 (De moribus), pod. Slov Muz XII E 8,229a
3. pf. koho/čeho odsoudit, odmítavě posoudit koho/co: ač lidé pochválé koho, jehož pohyzdi věčná pravda [na soudu] ŠtítMuz 111a; země okolnie úmyslóv našich…by nepohyzdili ArchČ 2,221 (1447); kto chce…pohyzditi toho řka, že jest to blud ChelčBoj 363b, pod. HusPostH 150a
Sr. pohaněti, zhyzditi