podkomořie, -ie n., -ieho m.; k komora
(čeho [království ap.]) podkomoří, nejvyšší úředník vladařovy komory spravující jeho (uvedená) poddaná města a finance: camerarius podkomorzie KlarGlosA 1052 (De hominibus spiritualibus); Jindřich Podkomorzye lipský PulkB 206 subcamerarius; summus cancellarius podkomorzye SlovVokKlem 176a; město Pražské nemá zřenie jmieti ku podkomorziemu PrávPražA 242; pana Jošta Hechta z Rosic, v ty časy markrabstvie Moravského podkomořie ArchČ 9,259 (1434); aby zřízený podkomoří měst královských byl měštěnín pražský t. 3,432 (1435); knieže bramburské jest podkomorzi [tj. císařův] ŽídSpráv 322; najvyššiemu podkomoří královstvie Českého ArchČ 8,76 (1472); mají ji [berni] vybierati…Albrecht z Leskovce, podkomořie královstvie Českého t. 5,507 (1499) ║ já král Artaxerses přikázal sem mým podkomozzym (m. -rz-) v Syrí i v Fenicí…, by jemu bylo ihned dáno střiebra sto liber BiblOl 2 Esd 8,21 (strážným…pokladóv ~Lit) custodibus thesaurorum správcům financí
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podkomořie, -ie n. i m. podkomoří, nejvyšší úředník královské komory
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
podkomořie n. (pozd. m.) = zástupce králův v královských městech
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.