podiv́enie, -ie n.; k podiviti sě
1. podivení, údiv; „s p-ím, k p-ňú jest“ je podivuhodné: abych podywenye učinil lidu tomuto divem…divným BiblDrážď Is 29,14 admirationem v údiv uvedl lid; potká ho radost s podiuenim BřezSnářM 96b; s podiwenim pak jest, že ty s jinými doktoruov nepřijímáte KorMan 150a; dromedář velmi prudkým chodem jde, že jest k podiwenij CestKabK 9a; s velikým podiwenjm [pomáhá lék] Apat 25b velmi podivuhodně ║ Babylon…položen mi jest na podiwenie BiblPraž Is 21,4 (v. odiv 1) na odiv
2. úžas, ohromení: podivich sě, když ju [zpitou krví] uzřěch, podywenim velikým BiblDrážď Ap 17,6 (divením ~Pad) admiratione; jeho [boží]…múdrosti bohatstvie málo zazřěv svatý Pavel…, u přě<o>hromném podyweny [řekl] PasKlemA 260b ║ položím město toto v podiwenie BiblPraž Jr 19,8 (v. odiv 3) in stuporem v hrůznou podívanou
3. (čeho) obdiv (k čemu): chválenie zlých lidí bývá někdy z podiwenie převysoké nevěry jich ChelčPost 206a; evangelista s podiwenim mluvě o tejto kající RokPostB 591, pod. ChelčSíť 183a
Sr. div, div́enie