podieti, -děju, -die pf. (ipf. sr. dieti, die)
v aor. co (komu) říci, povědět: podie [Dobeš] a řka: Vizte BiblHlah Tob 2,21 (povědě ~Ol, vece ~Lit, řekl ~Pad) dixit, pod. t. Jdt 13,13; komorníci její podiechu jí, že… t. Est 4,4 (pověděchu ~Ol, zvěstovali sú ~Pad) nuntiaverunt oznámili jí. Jen v BiblHlah
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podieti, -děju, -děje pf. (ipf. sr. dieti, děje)
co/koho kam dát, umístit; [věc] položit; [pryč] odložit: kam jsú jej [Ježíše Židé] vedli neb podyely AnsVít 49a; kam jsi…čest svú…a přísahu podiel TrojA 8b (fig.), pod. TkadlA 18a; ten [list] ona poděla, kamž se jí zdálo Půh 7,67 (1493) založila
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
podieti, -děju, -děješ dok. dát, ukrýt, schovat: kam ste múdrost svú poděli?; — podieti sě podít se; ztratit se, zmizet
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.