pochváľenie, -ie n.; k pochváliti (sě)
1. (koho) pocta, vzdání chvály (komu): vstúpi svatý Ščěpán ku pochwaleny Mojžieše ComestC 357b ad commendationem; Iesbachasa…pochwalenie kniežat VýklHebrL 208a collaudatio; svatému duchu…buď pochwalenye KancJist 177 benedictio ║ položil [Josef] ruku svú na hlavu její a pochválil jie a radovala se jest Asenech v tom pochwaleni AsenF 249b požehnání. – Sr. oslav́enie 3
2. pochválení, doporučení: Rubíne, volaj…mým mastem na pochwalenye MastMuz 275; tolikež se hodí mast smědá…, jakož svědčí jeho [mistrovo] pochwalenie LékRhaz 12 ║ k němu [chlubícímu se poměrem s ženou její muž] žalobu vedl pro takové pochválenie NaučBrn 274 (1488) vychloubání
3. (čeho koho) schválení, stvrzení (od koho): hlas jest třikrát slyšán pro pochwalenie pravdy ComestK 258a pro commendanda veritate; toho nemiením vyvésti bez vašie rady pochwalenie TrojA 47a absque…approbatione; z těch [koží má] krájeti, což jemu mistři rozkáží, na jich spravedlivé pochválenie ArchČ 14,447 (1445); v opravu a pochwalenie HilPřijB 63b (v. oprava 9); cum recommendacione s pochwalenim ProkPraxD 170a s doporučením