pořiečie, -ie n.; k řěka
1. území podél řeky: na porzieczie super fluminare KlarGlosA 363 (De aqua); per crepidinem [gradiebantur] po břěhovém porzyci BiblGlos Ex 2,5 (po břěhu řiečném ~Pad, po břěhovém přerytí ~Ol); Cvrček mlynář 1 čtvrt z poříčí; mlajn ArchČ 17,409 (po 1494)
2. řečiště: dvanádste kamenóv s břěhu na porzieczie zase donesli…A tak vešken lid přes porzieczie jordánské suchú nohú přešli ZrcSpasK 29 (sr. Jos 3,16)
Též jm. míst. Pořiečie n. (Porzicze CDB 2,275, 1226), Pořieč f. (Porecht Reg 2,1169, 1260, Porzyecz Pragense Profous 3,440, 1369) a jm. pomíst. louky Pořiečie n. (ArchČ 9,495, 1489). Sr. též jm. míst. Pořiečěné/-any Pořiečany pl. m. (Reg 2,725, 1295)