plískati, -aju, -á ipf.; sr. pliščiti
1. koho čím [blátem] ohazovat něčím, co ulpívá s plesknutím, zapleskávat (expr.): posmieváchu sě jemu [sv. Dominikovi] svaté viery protivníci, plijíce naň, blátem pliſkagice PasMuzA 405 lutum…proicientes; tu sú tě blátem plyſkaly ModlMil 53a; jako vzteklý po Jeruzalémě běhal [prorok Izaiáš], pliſkan a kydán blátem jako lotr TovHád 127a
2. expr. (co) plácat, tlachat, žvanit: ó, na vaše ženská díla, že sta kdy pliſkati směla DivKlem 210b (619); locuciones inordinate…, quas per diem totum plectunt plyskagi HusBetl 3,164; lež pliſká JakVikl 195b; jazyk, který…marných věcí nepliſka, zdravú duši má ChelčPost 257a; budeť pliſkati [baba] oplzle, neřádně RokPostK 440b ○ p-anie plískanie n.: garrulatio pliſkanie SlovVodň 61a, pod. HusBetl 2,5; pán Ježíš ne tak dopustí pliſkani takých HusVýklB 102a; tvé marné žvání a pliſkanij TovHád 80a
Již před 1300 asi byl onomat. základ plisk- vedle pľusk- (sr. pľúšč, Pľúskov aj.). – Sr. pleskati