plzěti, -žu, -zí ipf.; sr. plzati
1. plazit se („plzati“): když již malí haděnci po něm [starém hadu] plzieti mohli GestaB 52b (plaziti ~M) repere
2. klouzat se, smekat se: plzkýť jest [zlý jazyk] a plzýt jakožto ouhoř JakPost 119b vysmekává se; k tomu [je] kluzko, jako když plzy jedna noha sem, druhá tam RokLukA 393a
Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008.
plzati, -aju, -áš, plzěti, -žu, -zíš ned. plazit se, lézt
Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
plzěti nedok. = plaziti se
Zdroj: Šimek, F., Slovníček staré češtiny. Praha: Orbis, 1947.