pleniti, -ňu, -ní ipf.; k plen
1. (co [zemi]) plenit, drancovat, pustošit loupením a ničením, zvl. za válečného tažení: jěchu sě [dívky] země plenyty DalC 10,3 virwustin; plenyli ji [nepřátelé zemi] ComestC 52a depopulando; všudy, kdež sú sě dobrali, plenyly jsú PulkB 97 devastantes; plenyeſſe [Joab] v zemi synóv Amonových BiblOl 1 Par 20,1 (pohubil jest zemi ~Pad, vybojoval ~Praž) vastavit; lúpežem pleniſs země naše BurleyMudrC 198b ○ pleňenie n.: vastacio plenyenie KlarGlosA 1389 (De motibus corporis); Bavory…pálením a plenyenym hubili jsú PulkB 104 depopulationibus; ku plenieni sstúpil si BiblOl Gn 49,9 (ku plenu ~Lit, k lúpeži ~Pad) ad praedam; od plenieni české země SilvKron 32a a populatione
2. koho/co hubit, ničit: muoj král, jenż všě krále pleny LegKat 3440; Šavel plenyeſſe kostel, točíš křěščany, běhajě po domiech ComestC 358b devastabat; drobnost smysla nepleny KatoN 229a; aby…domácie kacieře z bázní křesťanskú ven plenila [církev] ChelčSíť 83b vypleňovala