paúk, -a m., též pavúk
1. pavouk, drobný lezoucí živočich vytvářející pavučiny k chytání much ap.: léta našě jako pauk rozmyšlena budú ŽaltWittb 89,9 (pawuk ~Klem) aranea; pauczy…jeho [svatého] spřědu zakryli svými paučinami PasMuzA 94; když jest upadla [moucha] v uosidlo pauka Čtver 18a; když pawuk koho uštkne neb ukúsne LékVodň 269b; araneus pawk SlovVodň 51a; pauk, když sě teneta jeho kto dotkne, ihned sě hne a učije HusManžV 107b; aranea…ab aere, quia in aere innititur, ſpyn pawk SlovDief 26b; lunacia (emend. Ryba; lumacio rkp) pawuk polný SlovKlem 61b (nepřesný překlad)
2. drobná ještěrka (hbitostí a ostny šupinek snad připomínající pavouka, sr. stellio OSN 10,884): pauk (na razuře) tak řečená na svú rukú sě podpierá BiblLitTřeb L2, Pr 30,28 (žížela ~Drážď, had, jinak hvězdohad ~Lit, stellio ~Pad); stellio kolčava vel pawuk. Slov UK VI E 14 (přední přídeští), pod. Slov UK IX B 9 za fol. 271b
Též jm. osob. (Pauco Erect 1,23, 1360; n. hypokor. Pávek k Pavel?). – K 2: sr. obdobně významově širší hmyz a žúžala