ožeňenie, -ie n.; k oženiti, oženiti sě
1. (čí) sňatek, uzavření manželství; [muže] oženění: maritacio dic ozenyenye KlarGlosA 1574 (De factis); ktož pojme ženu…, viece želeje, že je bez ženy býti nemohl, než sě raduje ozenieni ŠtítMuz 18a; conubium ozenenie svatebnie SlovOstřS 71; byl sem u pana…purkrabí na Tolšteině mnoho let, a to až do svého oženěnie ArchČ 37,1536 (1459)
2. relig. („duchovnie“ čí, kým [Bohem]) duchovní zasnoubení (s někým), zaslíbení (někomu): aby to duchovnie milovánie, ozenyenye ráčil obnoviti [ty Bože] OrlojK 483 desponsationem; kterak jest veselé tebú [Bohem] ozenyenye OrlojK 482 desponsationem tuam; nejsú hodni božského duchovnieho ozenyenye, ktož nechtie pro jeho milovánie protivných věcí trpěti OrlojK 484 perfecta desponsatione. Jen Orloj