ovně, -ě f., ojed. ovna, -y f.; srov. stsl. ovьnъ ‚beran‘, stč. ovcě
1. stažená kůže se srstí; [u ovce] rouno, ovčina; cutis kuožě…, ownyeque pellis…, pilus srst KlarGlosA 476 (De animalium nátura); owna melota, oplecek armilla KlarGlosA 1876 (De vestibus); pakli bude z owni zvieřecích klobúk BřezSnářM 133b pelliceus; nalezne li kto owni nebo kuoži srstnatú jelení BřezSnářM 135a lanam…de tonsione ovium
2. jm. míst. a pomíst.: totam villam Owny, silvam quoque Owny appellatam Reg 2,1183 (1277); horu Ovny česky jmenovanú Reg 3,432 (1325); villa Owna UrbEml 70 (1390)
Ad 1: za lat. pellis stč. též kóžka; za melota též huně, kozie kóžě (SlovOstřS 93). – Ad 2: srov. též jm. míst. Ovni (m. pl.; UrbEml 91; 1381), podle Profouse 1,217 (s. v. Bubeneč) dnešní Humny