ovdoviti, -v́u, -ví pf.; k vdova
1. koho [ženu] učinit vdovou, připravit o manžela: když takého syna vidí sě zbavena [matka církev], jsúci owdowena, bez mužě, ostavena bez bojovníka JeronM 34b viduatam viro; Tristram a jemu v službě poddaní owdowichu tu [v boji] nejednu paní TristB 140b
2. co [město] ot koho zbavit někoho: město vaše od lidí owdoweno jest AlexPovA 49b (var. a lat. v. obvdověti) vylidněno; ║ aniž Troja jest úplně od Hektora a Deifeba owdowila TrojN 66 (var. a lat. v. ovdověti 2) byla opuštěna
3. [o ženě] (po kom) ovdovět (úmrtím někoho): kterážto [žena] ovdovila jest mezi námi po svém hospodáři NaučBrn 12; vdána jsúc [Rožmberkovna], ovdovila a do domu našeho se navrátiec…, po druhé…vdána byla CJM 4/2,324 (1494); ║ aestuavit…owdowila MamKapR 31b (Jdt 13,29: var. v. omdléti 1) byla zachvácena žalem jako ovdovělá. – Srov. ovdověti 1