otŕpčěti, otrpčěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otrpčiti)
koho, co [řeč] naplňovat rozhořčením; koho popouzet, popuzovat: i pokúšěli, i otirpcziely jsú [Izraelští] boha virchnieho ŽaltWittb 77,56 (pod. BiblDrážď, otrpčili sú ~Lit, dráždili sú ŽaltKlem, drážnili sú BiblOl, rozdražděvali ŽaltKap, rozdráždil sú BiblPad, popúzeli ~Praž) exacerbaverunt; oni [Izraelští] otrpczieli jeho [Boha] v radě svéj BiblDrážď Ps 105,43 (var. v. obtrpčiti) exacerbaverunt, pod. t. Ps 77,40 a 41 (v. obtrpčiti a obtŕpčěti); otrpczieli [Izraelští] mluvenie božie a radu najvyššieho rozdráždili BiblDrážď Ps 106,11 (otirpčili ŽaltWittb, ~Pod, rozdráždili sú ~Klem, BiblOl, ~Pad, ~Praž, rozhněvali sú ~Lit, vskysili sú ŽaltKap) exacerbaverunt; neotrpċel [Hospodin] řečí svých BiblLit Ps 104,28 (var. v. otrpčiti) non exacerbavit