otěkovati, -uju, -uje ipf. (pf. otéci); k téci
1. [život] odplývat, uplývat: pro túžebné hoře život jemu [Tristramovi] otiekowaſſie, že sě k smrti jednak přibližováše TristS 186b (otiekáše ~B; fig.). – Srov. obtéci 1
2. obkličovat, obléhat: Sebaste oblehuje nebo oteku je VýklHebrL 223 (~K) girans. – Srov. otéci 2