1. jur. [o manželově straně] komu [manželce] (co proti čemu [částce]) věnovat někomu do manželství dar (ve výši něčeho) jako převyšující protihodnotu jeho daného věna: po ní [své dceři] věnoval mi [budoucí tchán] čtyriesta kop gr.…‚ také já Albrecht svrchupsaný odvěnoval sem i odvěnovati mám šest set kop gr.…malžence mej velmi milej ArchČ 1,144 (1404); pobral [švagr] ode mne peníze věna i oddílu sestry mé 50 hř. gr. a protiv tomu jí odvěnoval Půh 1,283 (1408); dal mi ji [dceru pan Markvart] a řekl: Jiříku, sto hř. po ní (ni ed.) dávám a proti tomu aby jí (ji ed.) odvěnoval, ale tímť ji neodděluji Půh 4,426 (1464); kterýchž [50 kop] po ní (ni ed.) [Čechově manželce] věna dáti měli [kdo ji obdařili věnem] a proti tomu jí Čech také odvěnovati má Půh 5,9 (1475). – Srov. obvěnovati 3

2. jur. [o manželčině straně] komu, po kom kolik věnovat jako svatební dar (věno) protihodnotou za manželův dar manželce: že mi jest slíbil [tchán] po své dceři a mé ženě odvěnovati, jako jsem já jí věnoval Půh 2,375 (1412); což jest Oldřich [tj. manžel] dal věna po tom sirotku, tolik jemu mají zase odvěnovati Půh 2,325 (1415)