otplácěti, -ěju, -ie ipf. (pf. otplatiti)
1. (co, za co, proti čemu čím, jak komu) odplácet, oplácet (něco), odplácet se (za něco něčím); [za dobro] odvděčovat se: abychom za zlé dobřě odplacieli PasMuzA 297 ut…bona reddamus; neodplaciel [Ezechiáš] hospodinu proti jeho dobrým činóm BiblOl 2 Par 32,25 (ne podlé dobrodienie…odplatil se ~Lit, oplatil sě jest ~Pad, neodplatil se tak, jakož…~Praž) non…retribuit; ani mně podlé té viny otplaczyey ModlMil 38b; kak štědřě buoh odplaczye těm, ktož jemu slúžie ŠtítVyš 17b remunerat; zlé věci odplatieli (m. odplacieli) sú [nejstarší posluchači Kristovi] zase zlými ChelčJan 54b
2. co [odměnu, trest] (za co komu) poskytovat oplátkou něco, odplácet se něčím; „zlé za dobré“ ap. oplácet, splácet něčím něco: súdě [Bůh]…a rúčě odplaciegie, což pravého jest BiblDrážď Is 16,5 (odplacuje ~Pad, navracuje ~Praž) reddens; zdali pomstu vy mně [Bohu Tyr a Sidon] odplaciete? BiblOl Jl 3,4 (var. v. navracovati 8) reddetis; ktož zlé za dobré otplacíé, budeť mieti zlé domátcie Budyš 42b; Čecha dosáhnouc…spálili [Mostečtí], zlé za zle odplácejíc BřezKron 506 reimpendentes
Srov. oplácěti