otpierajúcí adj.; k otpierati¹
1. vzpírající se, kladoucí odpor: ač bude mieti [člověk v protivenstvích] přirozenie odpieragiczye, má se nebeského otce vuoli poručiti OrlojB 54b reluctantem; obstans odpiragiczi SlovVeleš 105a
2. jur. zpodst. (čeho, proti čemu [právu]) odpůrce (něčeho), zvl. uplatňující svůj nárok (proti něčemu): odpieragiczij muož vizi vložiti [do desek] ZřízVlad 18a contradictor; jakož okázali odpierající list ve dsky zemské vložený proti Královy Mti právu ArchČ 37,157 (1461); odpierající proti právu Královy Mti odúmrtnému svú řeč postavili sú ArchČ 37,1800 (1465); na statek…práva odpierajících ArchČ 5,399 (1480). – Srov. otporník