1. odpor, kladení odporu, bránění se, zvl. použitím zbraně; „otboj činiti“ (komu, čemu, proti čemu) klást odpor, bránit se: ještě ste sě až do krve neprotivili, proti hřiechu otboy činiece BiblOl Hb 12,4 (~Pad, a boj ~Lit, proti hřiechu bojujíce ~Praž) repugnantes (fig.); my [konšelé] žádným obyčejem…jim na tom [věřitelům na braní statků] odpírati, odmlúvati ani odboje činiti nemáme ListářPlz 1,409 (1446); že vždy vysieláme na takové lidi, ale že nám…někdy někteří i otboy tomu činí LetKřižA 421; že to učinil [tj. zranil žalujícího] mocí svú, mocí se bráně, t. odbogem PrávJihlA 119b; bráněnie řečeného notwer, t. odboye, nemóž slušně dovésti PrávJihlA 100a sebeobrany; Anna…zachována jest při svém věně, a proti vedení komorníka a právu nic se jest nestalo žádnú moci ani odbojem ArchČ 8,407 (1482). – Srov. otbojovánie

2. jur. vzepření se proti právu, bránění úřednímu výkonu; „otboj (u)činiti (právu, proti právu)“ ap. (za)bránit úřednímu výkonu: pena, que debetur facientibus otbog, in hiis prediis non debetur CDB 2,420 (13. stol.); z otbogye trój póhon staré právo, ale nové právo jeden póhon RožmbA 58; když otboyg bude ukázán na koho DubA 18b; rebellisacio odboig SlovOstřS 106; když kto pohnán jest pro odboj TabOff 277 pro repulsa; occasione repugnancie vulgariter otboy dicte DeskyDvor 3,545 (1412); on [pohnaný] mi odboj učinil a drží mi to [dědictví] protiv právu Půh 3,445 (1437); kto by Odbog skutečný učinil buď řečí horlivú neb střílením TovačC 98; odboy jest proti právu učinil ZřízVlad a7b iuri rebellis factus est; ten, čiež dědiny jsú, nemá brániti bráti, ani odboge právu činiti ZřízVlad d5b iuri resistere