1. (koho/čeho [území ap.]) vladař, vládce; [podřízený panovníkovi] správce: zlý oprawcze toho města [Damašku] AlxV 1974 (purgrabie ~H); tě [Boha] oprawczi, tě vódcí majíce [věřící] ŽaltPod 139b; mudrci tvoji, Tyře, učiněni jsú oprawicziemi (m. -wcz-) tvými BiblDrážď Ez 27,8 (oprawcziemy ~Ol, zprávcě ~Pad, zprávcemi tvými lodními ~Praž) gubernatores tui; bože…, oprawczye ciesařstvie ŘádKorA 42b gubernator; ó bože, …rector oprawcze humani generis lidského rodu HymnUKA 98a; ║ lodie, ješto má…tři řady oprawczow ComestC 134b veslařů
2. jur. koho/čeho světský feudální ochránce nějakého kláštera a ochránce i správce jeho majetku i poddaných, zpravidla mající právo prezentace, patron: oprawcze patronus, verax správný KlarGlosA 1075 (De scolaribus); ježto [pan Jiří] jest náš [kláštera] pravý štiftéř a opravce náš i našeho zbuoží i našich lidí ArchČ 9,376 (1446); [opat kladrubský Bohuslavovi ze Švamberka:] věříme VMti jakožto pánu a voprávci našemu ArchČ 15,22 (1477); oni [Vilém a Vratislav z Pernštejna] jakožto páni oprávce téhož kláštera i všeho zbožie k němu příslušejícého ArchČ 16,306 (1486); ║ abychom zpievali de patrono od oprawczie SekvUKA 21a (o dědici ~Opav 23a) o patronu, světci-ochránci
3. (čeho [hodnotného]) ochránce, obhájce: počě býti [řecký král] ľudský dávcě, byv dřéve jich čsti oprawczie AlxH 224; hyspaspites oprawcze, obránce SlovOstřS 82b
4. jur. (koho, čeho) právní ochránce; koho zástupce ve věcech majetkových a právních: panna z Indie bieše, otce i matky nejmieše. Proto byla přijela, aby oprawcy jměla TandBaw 55; sub tutoribus (pod oprawczy ad 14 annum gl.) et actoribus (a zprávci ad 22 annum gl.) est [heres parvulus] HusTemp 21a (srov. G 4,2: pod pěstúny BiblOl, ~Lit, pod obráncemi ~Pad, ~Praž, pod obraniteli EvOl 98a, pod poručníky ~Ol 98b); tutor poručník, oprawcze vel obránce SlovOstřS 118; Agnežka z Šlapanic… poh.…poručníka a opravce zboží lukovského de centum mr. gr. Půh 2,405 (1413); jestliže sirotci let dospělých nemají, mají jim poručníci a opravce ku právu dán býti NaučBrn 103 (1500)
5. jur. (čí [slabších]) právní a mocenský ochránce světských osob a jejich majetku, zvl. vrchnost: ktož by čí oprawcze byl, mohl by od něho také za to něco jmieti…Mienímť z světských ŠtítKlem 85a (~Vávra, ~Sáz); slibujem jim…práv zachovati, brániti, hájiti, jakož slušie na věrné oprawcze svých poddacích ProkArs 181b
6. (čeho) napravovatel (něčeho), kdo opravuje něco po stránce mravní: aniž bývaj ukrutný tresktatel, ale bez haněnie oprawczie SenCtnost 294b correptor; oprawcie hřiecha HusVýklB 99a (~M, ~N) correptor; ║ k tomu jest [česká bible] prvé byla opravována podlé korektora, ješto slóve oprawce biblé BiblNymb 365b oprávce
7. jur. (čeho) rozhodčí zvolený k smírnému urovnání rozepře stran, zvl. urovnávající něco, co porušuje příměří mezi nimi: pakli by…té výpovědi ubrmanské nezdrželi [páni]…a to na ně…od svrchupsaných seznavačóv a opravcí…bylo seznáno ArchČ 3,253 (1425); aby to [porušení příměří] bylo opravcemi opraveno ListářRožmb 1,121 (1430); kteréžto nesnáze já opravce jsem ArchČ 3,27 (1444); naše dva ubrmany a opravce od nás a s našie strany vydaní ArchČ 2,271 (1450); to [různice] buď vznešeno na oprawczy a oprawcze to rozsuď ZřízVlad t1b ad iuridicos; ti opravce mají toho [porušení příměří] mocní rozeznavatelové býti ArchČ 4,242 (1471)
8. jur. ručitel hradící případné právní nároky třetí strany při převádění nemovitosti: pověděl [pohnaný] jmajě k zástavě, a nepraví, by jměl oprawczyu. Tehda to mu nalezli, že mu nebylo potřěbno oprawecz jmenovati přěd posly RožmbA 73 (odprávci…otprávci ~B, ~C); ktož kúpí kobylé pole, právo jmá dědinných let za oprawecz nepropustiti RožmbA 74; ║ poněvadž s také jeden oprávce a při tom slibu [tj. „glejtu“] také tvá pečeť jest ListářRožmb 3,10 (1445) ručitel osobní bezpečnosti a právní nedotknutelnosti