oplacenie, -ie n.; k oplatiti
1. splacení, vyrovnání dluhu: mutuum v oplaczenie vel na pójčku VýklKruml 109b (Pr 22,7: kto v odplacenie béře BiblLit, béře koláčě pro požitky ~Ol, béře otměnu ~Pad, vypuojčuje nětco ~Praž)
2. (komu) odplata, odplacení (odměnou n. trestem): zprostřěl jest [Bůh] ruku svú v oplacenyu ŽaltKlem 54,21 (v oplacenye BiblOl, v uotplacování ŽaltKap, k odplacení BiblPad, ~Praž, ku placení ~Drážď, k zaplaceňú ŽaltWittb, pod. ~Pod) in retribuendo; k oplaczeny nepřátelóm svým Pror Is 59,18 (k odplacení rozhněvánie BiblOl, ~Lit, ~Pad, k odměnnosti ~Praž) ad retributionem; jakož si činil, stane sě tobě. Oplacenye tvé obrátí [den boží] na tvú hlavu BiblOl Abd 15 (odplacenie ~Lit, ~Praž, pod. ~Pad) retributionem tuam; talio zlé oplatczenie, zlé proti zlému SlovKlem 86a
Ad 2: za lat. talio stč. též otvet