1. v přímé řeči tam, tamhle (hovor.), na tamhletom místě; s upozorněním ukazuje na vzdálenější místo v dohledu mluvčího a posluchače: viźuť ondeno dobrého druha syna MastMuz 217; sdáť mi sě, ežť ondeno stojie [tři Marie]…, doběhni tam, Rubíne, k nim MastMuz 225; mnozí řkú: „ondenoť jest Kristus,“ neroďte jim věřiti RokJanB 166a; ║ jeden [stál] s této strany na břehu řěky a jiný ondeno s druhého břěhu řěky BiblPad Dn 12,5 (~KIadr, ~Praž, otsud nad řěkú…odonud s druhé strany řěky Pror, BiblOl, pod. ~Lit) hinc…inde tam naproti ♦ tuto(ť) – ondeno(ť) ap. v souřadných větách disjunkt. souvětí zde – tamhle, tu – onde (kniž.): řek<l> li by vám kto: „Aj tuto jest Kristus,“ neb [řekl-li by:] „ondeno,“ neroďte věřiti BiblLit Mt 24,23 (aj tutoť…neb ondeno ~Pad, aj tutoť…aneb ondeno ~Praž, tuť jest Kristus, ondeno jest KorMan 149a; tamtoť jest Kristus, Ondenoṫ jest Kristus AktaBratr 1,399a, var. v. onde 1) ecce hic…aut illic; mnozí…ukazovali mi: „Tutoť jest,“ a „ondenoṫ jest Kristus.“ A já porozuměl tomu, že ani tuto, ani ondeno, nikdiež nic nenie RokJanB 228a

2. v opozici s „tuto“ onde, tam; odkazuje na dříve uvedené ze dvou míst v předchozím kontextu: že pán náš král opovrha processí kostela Pražského, i chodí za Rokycanú, nechtějte sobě toho tak bráti, byť on to činil z potupy, ale někdy bývá tuto a někdy ondeno; an brž při větčích svátciech viece bývá nahoře KorPosA 89a (onde ~B)