|
|
|
okrsl, okršl, -e m. 1. prostor kolem dokola, svět: dřieve než… stvořeny biechu země a okirſl ŽaltWittb 89,2 (BiblDrážď, okrſſl ŽaltPod, okršlek BiblLit, ~Praž, svět ŽaltKlem, ~Kap, BiblOl, ~Pad) terra et orbis 2. [u plochy] obvod: má [jezero] v okrſſly šest set mil CestMil 11b in gyro; jezero…, jenž má v okrſly sto mil CestMil 79b in gyro; kterážto ohrada v okrſly má deset mil CestMil 95b; v týchž mezech, okržlech a hraniciech JgSlov 2,925 (Steinb. dipl. 2,168; 1486) 3. čeho [země, světa] okruh, okrsek, celá oblast: okirzl zemský a pilnost jeho ty [Bože] s založil ŽaltWittb 88,12 (okirſl ~GlosMuz, okrſſl ~Pod, okrslek BiblPad, okršlek ~Lit, ~Praž, okol ŽaltKap, svět ~Klem, BiblOl) orbem terrae; súditi bude [Hospodin] okryſl země u pravdě ŽaltWittb 97,9 (okršlek BiblLit, ~Praž, okrsek ~Pad, okol ŽaltKap, ~Pod, BiblDrážď, svět ŽaltKlem, BiblOl) orbem terrarum; hospodinova jest země a plnost jeho, okrſſl zemí a všickni, jenž bydlé v něm ŽaltPod 23,1 (okršlek BiblLit, ~Pad, ~Praž, okrúhlost ŽaltWittb, BiblOl, svět ŽaltKlem, ~Kap) orbis terrarum; o příchodu jeho [Kristově] na okrſl světa ComestC 333a in orbem ♦ okrsl zemský bibl. kotouč země na stěžejích (srov. „okrslek“ i): utvirdil [Hospodin] okirſſl zemský, jenž sě nepohne ŽaltWittb 92,1 (var. v. okrslek 4) orbem terrae. – Srov. okol 3 Srov. okrslek Srov. též kalk hlava okrſſil jich ŽaltKlem 139,10 caput circuitus eorum Zdroj: Staročeský slovník, [seš.] 1–26. Praha: Academia, 1968–2008. 
okrsl, okršl (dvojslab.), -e, okržel, -žle m. okrsek, prostor, oblast; okrsek zemský; obvod: (jezero) má v okrsli sto mil Zdroj: Bělič, J. – Kamiš, A. – Kučera, K., Malý staročeský slovník. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1979.
|